Pokud vás láká psaní deníku, je to to nejlepší rozhodnutí, jaké jste pro sebe mohl(a) udělat. Jak ale začít? A proč to hned nejde? Dovolte mi s vámi sdílet pár poznámek z mých vlastních zkušeností.
1) Spousta lidí se zbytečně zasekne na výběru správného zápisníku.
Listují na internetu, vybírají si ten pravý design, barvu, desky, papír, a při nejhorším pak doma skončí s hromadou nepopsaných zápisníků. Že se poznáváte? Žádný div. Každému z nás se občas stane, že si koupí nějakou věc předčasně. Je to podobné, jako když si koupíte nové lyže, ale ještě neumíte lyžovat. Zpočátku totiž vůbec nejde o to, do čeho se bude psát, ale co se bude psát. Takže moje rada zní, najděte si pro začátek jakýkoliv papír, nebo obyčejný sešit a tužku. Čas na výběr vašeho pravého zápisníku přijde později, nebojte.
2) Proč není psaní jednoduché.
Lidské myšlení funguje překotně, a tak se vám může zdát, že se vám toho honí v hlavě až moc najednou. Myšlenky spolu totiž bojují o pozornost a to může být někdy únavné. Na zkrocení tohoto chaosu je nejlepší meditace, ale to je opravdu dřina. Naštěstí je tady ale deník a ten dokáže pomoci s menší námahou. Představte si své myšlení jako vlakové nádraží. Jeden vlak míjí další, přijíždí, odjíždí, rychlovlak přehluší jiný a vy nevíte, kam se koukat dřív. Deník vám pomůže naskočit pouze do jednoho vlaku a chvíli se s ním svézt. Nebo-li, dá vám prostor zabývat se na chvíli jen jednou myšlenkou. Víc prostě nestihnete napsat a motorický pohyb způsobí to, že vám tam další myšlenky alespoň na chvíli tak urputně nepolezou. Takže pokud nejste zrovna pokročilý meditující, je úplně normální, že je v hlavě trochu chaos a je dobré se tím netrápit.
3) S čím je dobré začít, aby vám to psalo.
Někomu může vyhovovat začít si psát popis dne, případně si odpovídat na některé motivační otázky, které najdete všude na internetu. Něco ve stylu "Co vás dnes nejvíce oslovilo?". Přiznám se, že mně tohle na začátku ale vůbec nefungovalo. Vždycky jsem nakonec cítila nějaký tlak, namáhavé hledání odpovědi a nedej bože výčitky svědomí, když jsem žádné nenašla (k tomu se ještě dostaneme). Nic pro mě, mám svých úkolů dost, tak proč si přidělávat práci navíc? Jediné, co mi vždycky bez problému rozepsalo ruce byly emoce. V lepším případě ty radostné, ale ruku na srdce, daleko více ty negativní.
Deník je totiž váš důvěrník a můžete mu říct úplně všechno. A on vás vyslechne. Cítíte nějakou křivdu? Dejte to na papír! Naštval vás někdo? Tak mu to nandejte na papíře. Je to jednoduché a funguje to. To, co napíšete, je váš hlas, vaše vyjádření, a možnost, jak to vypustit ven ze své hlavy navždy. Proč si tam nechávat něco, co by tam být nemělo? Deník je nejúžasnější psychohygiena, jakou znám. Až si vás deník bez problému získá, můžete pokročit k dalším mnoha radostnějším technikám psaní - od sdílení radosti, motivace, plánů atd.
4) Jak často je potřeba psát.
Já vím, bylo by krásné každý den si psát deník, ale taky cvičit, naučit se 20 nových anglických slovíček, spát 8 hodin atd. Pardon, ale tohle není obvyklý způsob života, nebo alespoň ne toho mého. Můžeme si tady také říkat něco o dlouhodobém návyku, který získáte, když se 21 dní budete nutit, abyste šli něco dělat. Pokud vám to ale tímto způsobem, jako mně, nefunguje, tak to zkuste jinak.
Já mám deník připravený na nějakém přehledném místě, abych ho měla stále na očích. Nejsem povahou strukturovaný člověk, který by měl vše nalinkované, ale pohybuju se spíše v řízené improvizaci a hlavně jsem k sobě docela přívětivá. Deník tam tedy leží, já ho vidím, vím, jak je fajn si psát, ale teď se mi zrovna nechce, no a? Hlavně žádné výčitky. Však on si vás přitáhne v ten pravý okamžik. Rámcově vím, že alespoň dvakrát týdně si něco napíšu, abych si udržela mysl otevřenou. Časem se budete těšit, a deník si budete dávkovat za odměnu, slibuju.
Ve srovnání s meditací, je deník opravdu jednoduchá a přitom velmi účinná pomůcka. :-) Tak co? Jdete to toho? Nebo už si deník píšete? A jaké to bylo na začátku?
Napište mi na Instagram nebo na Facebook. Budu se těšit.
R.